Let do Tokya s Flyemirates byl pro nás velkým otazníkem. A tak jsme byli napnutí, jaký bude? Naposledy jsme letěli s Finairem a navíc bussines třidou. Tentokrát jsme letenky vybírali podle ceny.
Na letiště nás odvezl náš Ondra, který dostal po cestě z Liberce, od starostlivé maminky, milión instrukcí, že byl rád, když se milovaných rodičů zbavil. Ten jeho výraz je toho důkazem:)
Rychle odbavit kufry, které měly dokonce podváhu. Zavazadla mohla vážit max. 30 kg a naše neměla ani 25 kg. (1 osoba=1kufr maximální váhy 30 kg)
Rychle odbavit kufry, které měly dokonce podváhu. Zavazadla mohla vážit max. 30 kg a naše neměla ani 25 kg. (1 osoba=1kufr maximální váhy 30 kg)
Jsem zvědavá kolik to bude až poletíme zpátky? "Že jo, Mahito!?!"
Jakmile jsme se zbavili kufrů, tak šup do letištního salonku Menzis na terminálu 1 a zasloužené šampaňský, teď už mi je všechno jedno.... "Ještě jednu skleničku, miláčku."
Cesta z Prahy do Dubaje byla opravdu příjemná, letadlo bylo poloprázdné a tak jsme se roztahovali a povalovali na prostředku sami. Dokonce jídlo bylo také v pohodě.
Jakmile jsme se zbavili kufrů, tak šup do letištního salonku Menzis na terminálu 1 a zasloužené šampaňský, teď už mi je všechno jedno.... "Ještě jednu skleničku, miláčku."
Cesta z Prahy do Dubaje byla opravdu příjemná, letadlo bylo poloprázdné a tak jsme se roztahovali a povalovali na prostředku sami. Dokonce jídlo bylo také v pohodě.
6 hodin letu uběhlo skvěle. A byli jsme v Dubaji. Hned bych se šla koupat! Hurá! 
V Dubaji jsme měli čas 2:55, takže pláž jsme nestihli. A hodinu předem se už začlo s nástupem. Nacpali jsme se do letadla, kde nebylo jediné volné místečko. Opravdu jako sardinky! Seděli jsme na trojsedačce s pánem Číňanem. Já byla sice u okýnka, ale to jsme museli po jídle, na příkaz letušky, všichni zavřít a potom už byla moje jediná starost, jak přeskočit pána vedle nás, až budu potřebovat čůrat...v letadle se má hodně pít voda, žejo:) a spát, žejo:)
V Dubaji jsme měli čas 2:55, takže pláž jsme nestihli. A hodinu předem se už začlo s nástupem. Nacpali jsme se do letadla, kde nebylo jediné volné místečko. Opravdu jako sardinky! Seděli jsme na trojsedačce s pánem Číňanem. Já byla sice u okýnka, ale to jsme museli po jídle, na příkaz letušky, všichni zavřít a potom už byla moje jediná starost, jak přeskočit pána vedle nás, až budu potřebovat čůrat...v letadle se má hodně pít voda, žejo:) a spát, žejo:)
Asi po půl hodině letu jsem se pravidelně ptala Mahito: "A kdy už tam budem?":)
Nakonec to přeci jen uteklo a byli jsme skoro v cíli. V 17:25 jsme bezpečně přistáli na letišti Narita.
Posunuli si hodinky o 7 hodin dopředu, prošli každý zvlášť(Japonci a cizinci jsou oddělení)pasovou a emigrační kontrolou, popadli kufry a rychle koupit lístky na busík směr Tokyo Shinjuku a budeme doma. Jízdenka stojí 3000¥, asi 600kč pro jednoho. Cesta z letiště trvá 1:15 a je příjemná. Potom už jen 3 minuty pěšky od hotelu Park Hyatt Tokyo.:)
Doma jsme se jen otočili a protože už byl čas večeře, tak jsme vyrazili na udon, nudle ve vývaru. A tempuru, já si dala lilek, krevetu a rybu. Mňam. Postavilo nás to na nohy. Taková vyprošťovácká záležitost:)
Po večeři jsme si skočli na jedno. Pivo Asahi. Restaurace se jmenuje Pasta Frolla, ale my té terásce říkame U Pána:
)
)
A pak už jsme se stavili jenom pro "chleba".
Základní chleba je tu toustový (Balíček 6 plátků za 98¥, asi 20 kč)
Prodejny s potravinama jsou na každém rohu a pozor: otevřeno mají 24 hodin. Tahle fotka je focená okolo půlnoci:))))
Žádné komentáře:
Okomentovat