Možná by vás také zajímalo, copak jsem měla dnes k obědu?
Mahito stále natáčí a vrací se nejdřive okolo 8 hodiny večer a potom si zajdeme sednout do nějaké obyčejné IZAKAJI, což je hospoda. A tam probíráme nad spousty talířky a jedním pivem nebo highballem (to je kapička whisky a šíleně moc ledu a sody), zážitky uplynulého dnu. Je to takový hezký zvyk.
Ale oběd si musím vymyslet sama. A tak většinou obědvám doma. A protože mám ráda tofu, avocado, sushi, ryby a navíc tyto vynikající potraviny jsou v Japonsku levné a ješte opravdu strašně dobré. Tak se tím vším cpu stále dokola:)
Určitě znáte tofu. Určitě jste ho i ochutnali. Určitě vite, že tofu je zdravé, protože vzniká srážením sojového mléka. Připomíná mi trošinku náš tvaroh, který tady nenajdeme. A když najdeme, bude se našemu tvarohu jen vzdáleně podobat. Tofu má původ v Číně, kde se vyrábí již více než 2000 let. Pozor opět něco z Činy!
Japonská kuchyně se ale bez tofu neobejde. V supermarketu je velký výběr.
Podobnost mezi tofu,které je k dostání u nás v Bille a japonským najdete jenom v názvu.
Místní tofu vás překvapí hladkou, krémovou, lesklou konzistencí. Je v krabičce nebo kelímku, protože by jinak bylo na kaši. Nejlepší tofu se pyšní přídavným jménem hedvábné a to vystihuje přesně.
Já si kupuji úplně obyčejné, základní tofu. Je to balení 3 krabiček a tak je i praktické. Celý balíček stojí maximálně 20 korun.
Doma už tofu jenom vyklopím na talířek a posypu nasekanou směsí cibulky, pažitky a zázvoru (koupí se hotové) a zaliju sojovou omáčkou. A navrch posypu sezamovými semínky, (ta mi zbyla, když jsem šila to srdíčko...) a hotovo.
Jasně, že jenom tofu by mi k obědu nestačilo, takže si ještě připravím třeba salát s masem nebo avokádový toust nebo klasickou rýži.
A občas si zahřeším a mlsám dort!
Tak dobré chutnání a příjemné pokoukání!
A večer se těším na společnou večeři s Mahito....
