(Ne)náš apartmánt 2kk v Shinjuku

Zajímá vás, kde budeme celé 3 měsíce v Tokyu bydlet?
Jestli ano, tak vás zvu dál do našeho pidibytečku, který se nachází v úplném centru Tokya ve čtvrti Shinjuku. Pouhé 2 minuty pěsky od hotelu Park Hyatt, který proslavil film Sofie Coppoli Ztraceno v překladu. Z balkónu máme výhled vlevo na tento hotel a vpravo na 54 poschoďobou budovu Opery. A v bezprostřední blízkosti park Central Shinjuku Park. Je to opravdu úžasné místo!

Náše budova má název Arms! Náruč.

Místo ok, ale bydlení není žádný luxus a ani žádný styl. Pokaždé, když sem přletíme, a vím, co mě čeká, ale vždycky se mi chce opravdu brečet. A brečím....Asi jsem z našeho domečku rozmazlená. Ale musím prostě zatnout zuby a radovat se, že jsem na tomhle úžasném místě. V téhle úžasné zemi! a se svým užasným manželem.

A tak tedy začinám alespoň jak já řikám "hnízdit". To znamená v praxi: uzmu pár peněz na zvelebení našeho apartmánu. I když jme v šetřícím režimu, nedá se nic dělat!

Byt je veliký nebo malý okolo 50 metrů a má přes oba pokoje úzký balkón, kam od rána do odpoledne svítí sluníčko. Miluju to!

Je zařízený... nouzovka-postel pro jednoho, přídavné lůžkoviny pro druhou osobu, stůl-2 židle, vestavěná šatní skříň, lednička, pračka, tv, kuchyňka..

Tak a jdeme na to hnízdění:

Koupili-museli jsme toustovou troubu, polštáře a povlaky, vlaječky, lampičku, zrcadlo,  ramínka... a pár malých drobnůstek, které nás baví.

(Ne)pravidelná linka Praha-Tokyo

Moji milí čtenáři, ještě se zase vrátím pár týdnů zpátky, abych vám vysvětlila, proč jsme s Mahitem tentokrát v Tokyu.

PRÁCE NA PRVNÍM MÍSTĚ = SHIGOTO FIRST
Mahito je kameraman a točí hlavně v Evropě, ale když dostane nabídku na natáčení v Japonsku, tak musíme vše spolu řádně promyslet a naplánovat.

Mahito se zajímá, co bude točit, jaký námět, chce po produkci ideálně scénář, ale ten většinou ještě není napsaný. Domlouvá si samozřejmě finanční stránku.

Já se zajímám, kde a na jak dlouho budeme bydlet. 

Jestli bude natáčení jen v okolí Tokya nebo i v jiných lokalitách. A určitě vítám to vytržení z našeho libereckého domova jako fajn změnu.

Tentokrát se jedná o natáčení 3 dílů detektivního seriálu pro televizní stanici NHK.

Jakmile se tedy Mahito s produkcí na práci domluvili, tak už jsme samy zajistili letenky a bydlení. 

A koupili nový kufr:)

LETENKY PRAHA ZURICH TOKYO
Letěli jsme tentokrát poprvé se Swiss Air, 

v ekonomické třídě.

Cena zpáteční letenky v ekonomické třídě se nyní pohybuje okolo 12 000 až 18 000 kč.

Co se týče zavazadel, podmínky se různí u leteckých společností.

My jsme mohli vzít na 1 osobu dokonce 2 kufry do 23 kg a 1 příruční kufr do 9 kg. To jsme nevyužili. Ale zpátky možná...

No, cesta byla dlouhá, ale naprosto bez komplikací.

Letěli jsme ráno v 10:40 Praha - Zurich, let krátký asi hodinu a půl. 

Při krátkém přestupu (80 minut) v Zurichu jsme se stihli zastavit v salónku. Jupí! Na dlouhých cestách letadlem se ze všeho nejvíc těším na letištní salónky. 

I když pokaždé neletíme bussines třídou, tak opravdu asi 20 let využíváme výhody kreditní karty Diners Clubu, která umožňuje vstupy zdarma do letištnich salónků po celém světě. To je přijemná věc. Nemusíte pobíhat po obchodech s tax free a posedávat v letištních halách. A můžete se v příjemném prostředí trochu zrelaxovat. Já se ráda najím, protože jídlo na palubě letadla nic moc.

Potom už nás čekal dlouhý let 12 hodin Zurich - Tokyo.

Ale i to nakonec uteklo a přistáli jsme na tokijském letišti Narita. Tady mě a Mahito pasová kontrola rozdělí, a já musím jako foreign-cizinec k jiné přepážce, kde probíhá skenováni oční duhovky a snímání otisků prstů. Dále musíte uvést u koho nebo v jakém hotelu budete ubytovaní, a důvody vaši cesty, je to vcelku důkladná procedůra. Úplný výslech.

Busem z letiště: TOKYO NARITA - SHINJUKU
Potom se s Mahito zase šťastně shledáme u kufrů a když máme i náš kufr, vyrážime koupit jízdenku na Aiport Limousine busík.

Jízdenka stojí 3100¥ asi 600 kč.

Můžete jet i vlakem do Shinjuku Narita Express. Ta je o dost dražší. Asi 1000 kč osoba.

Pokud máme čas, koupíme na letišti také předplacenou sim kartu s daty na mobil 3GB na měsíc za 3000¥ , cena okolo 600 kč a už jedeme pohodlně busíkem až k hotelu Park Hyatt Shinjuku. A to už jsme skoro doma. 

Při vystupování se na náš kufřik automaticky vrhají hoteloví nosiči, ale my je musíme odehnat a vysvětlujeme, že u nich bohužel nebydlíme, že máme apartmán poblíž za rohem:)

A teď jsme napjatí, trochu se bojíme, jak bude vypadat naše bydlení. Ale o tom zase příště.

Radana a Mahito

Slibované balící tipy

Všechny moje milé čtenáře už zdravím z Tokya.

Sedím na lavičce v parku a je mi fajn, Japonsko má na mne ozdravný a zázracný efekt. Jsem spokojená a šťastná.

Ale já vám slibovala moje osvědčené balící tipy, tak šup sem s nimi. Protože sliby se mají plnit.

První poznatek.
Balit na týden nebo půl roku je stejné.

Na delší čas je snad víc jednoduché, vše pořídíte na místě.

Dárky:

My balíme do Japonska hodně dárečků pro Mahito kolegy. A tak nám dárky zaberou vždy nejvíce drahoceného místa v kufru. To se nedá nic dělat.

Kupujeme rádi vyhlášené české sklo, Becherovku, Kolonádu, také jsme letost přidali medovník- Marlenku, japonci maji jídlo moc rádi a s radostí vyzkouší nové delikatesy.

Léky a kosmetika, drogerie

Léky:

Další velmi důležitá čast baleni jsou základní léky. My máme s sebou v lékarničce vždy skvělý paralen, živočišné uhlí, kapky  na kašel, oční kapky,  bepanthen, náplasti a dezinfekci

Kosmetika:

Holky vědí, co nutně potřebují, aby byly krásné.

Já mám svoji líčící taštičku a v ní najdu doma i na cestách své každodenní líčicí stálice.

Toto je můj základ:

Makeup, maskara, tužka na oči i obočí, chanel zdravíčko, rtěnka, krém na noc a odličovací ubrousky

Drogérie:

Pokud se neobejdete bez své oblíbené značky šampónu jako já, tak šampon a kondicioner. Potom také doporučuju tělové mléko, kartáček, zubní pastu, mezizubní kartáčky, kartáč-hřeben, připadně barvu na vlasy, lak na nehty,  holení.

Oblečení-boty-doplňky

Já jsem velká milovnice módy, ale do Tokya balím minimum "hadrů". Už vím, že je to nošení dříví do lesa! Hned po příletu nakoupím a snažím se opravdu vzít pouze pár kousku:

basic trička, oblíbené nebo funkční oblečení, ale opravdu důležité jsou pohodlné boty.

My nachodili hned po příletu první den okolo 12 km.

Knihy, notebook

Já jsem vcelku náruživá čtenářka, přečtu asi 1 knížku za týden. A tak mi na 3 měsíce vychází malá knihovnička. Proto jsem tentoktát podlehla praktické volbě a koupila elektronickou čtečku knih.

Vybrala jsem si značku Kindle. A mám zatím pocit, že je to fajn věcička: v letadle jsem ji už vyzkoušela a pohoda. I když knížku jako takovou nikdy nemůže zastoupit!No, a to je snad skoro vše, doufám, že jsem na nic důležitého nezapomněla...ale jó: nezabalila jsem si barvící štetec. Tak ten snad koupím tady. Ale zatím mám krásné vlasy od kadeřnice...tak to neřeším.

Speciální tip jak zabalit skleněnou lahev nebo jakýkoliv křehký předmět: strčit do ponožky a potom ještě do boty:)



A u nás dnes začinají Velikonoce. Tady se vajíčka nebarví, ani nechodí s pomlázkou, ale vy si užijte volna a svátků a hlavně mějte se rádi, buďte k sobě milí a já se brzy ozvu.

Radana

P.S.

Můj obal na kufr se moc neosvědčil:

Obal na kufr se hodí

Milí čtenáři (ne)šikulkové, dnešní článeček s návodem je pro ty, kteří mají rádi ruční práce a rádi něco tvoří (to já nejsem).

A pro ty, kteří si nutně potřebují vytvořit obal na kufr (to já jsem).

Když jsme si minulý týden s Mahitem koupili za spoustu peněz nový kufr, tak jsem začala přemýšlet, jak ho na cestu do Japonska ochráním před tím ne moc jemným zacházením při odbavení a nakládaní a vykládaní na letištích.

A protože česká hlava má skoro vždy nějaký super nápad v rukávu, je tu:

Byla jsem se pokoukat v sekáči, abych doplnila kvalitní bavlněná trika s sebou na cestu a v tu chvíli blik, nápad. 

Sice vůbec neumím šít, abych ušila celý obal sama, ale při pohledu na ta trička mne napadlo, že kufr prostě oblíknu...to zvládnu.

Přesunula jsem se od triček k sukním a hledala takovou tu obyč bavlněnou sukni, a přesunula jsem se ještě do velikosti XL a našla jsem úplně přesně TO, sukni, kterou jsem potřebovala pro svůj nápad..

Tak a teď už jsem byla napnutá, jestli TO, co si představuju v mé fantazii, dokážu i zrealizovat s mým minimem šikovnosti...

No, nakonec to bylo jednodušší, než jsem si myslela. Můj obleček  pro kufr byl hotový za 10 minut.

A mám z něj fakt obrovskou radost (nebo ze sebe?).

Kdyby vás můj čin inspiroval, tak zde mám pro vás recept:

Obal na kufr za 100 kč

Potřebujeme:

1/ Rourovitou sukni ----->stačí vyřazenou nebo ze sekáče-rozměry přibližně jako kufr, ideální, aby sukně měla materiálové složení s elastanem, tak půjde krásně elasticky povytáhnout a bude držet.

2/ Nažehlovací látku nebo už hotové nažehlovaci aplikace ------> já měla doma zbytek denimové nažehlovací látky, ze které jsem vystřihla velké srdíčko a nažehlila-zažehlila rovnou na sukni.

3/ Zbytky  mašliček nebo tkaniček, které jsem našila ručně nahoru, aby "obal" pěkně zajistily proti sklouznutí a otevření, určitě by šly dát patentky nebo knoflíky, fantazii se meze nekladou.

A voalá, tady je výsledek! Musím říct, že jsem na něj opravdu  pyšná a líbí se mi moc.

Ale teď ještě uvidíme, zda se v letištním provozu osvědčí, už za 5 dní se vyzkouší srdíčkový obal v praxi, zda bude můj nápad fungovat nebo ne. To jsem fakt napnutá!

A určitě vám dám vědět, jak to dopadne;)

Ale teď už dost blbnutí a budu muset začít s opravdovým balením a slibuji vám, že ještě stihnu napsat pár balících tipů, které používám.

Tak se před odletem ještě "uvidíme"!

Budu se těšit.

P.S. Jó a dneska jedu ke kadeřnici, abych byla na cestu krásná i já a nedělala tomu kufru ostudu, žejo.

Radana