neděle 19. února 2017

Recept: Panna Cotta

Každou středu se setkávám u oběda s bývalou kolegyní z Naivní divadla. Mám ji moc ráda a jsme opravdové kamarádky. Probíráme spolu všechno možné: rodinu, chlapy, divadlo, módu, šití, ale dokonce posledni dobou i vaření...
Naposledy mi kamarádka nadšeně popsala svůj recept na Panna Cottu,  nadšení bylo hlavně proto, že je to snadný, rychlý a levný. Tak jsem po cestě domů koupila plátkovou želatinu a včera vyzkoušela.
V balíčku je 6 plátů a nám bude stačit půlka. Trochu jsem se platkové želatiny bála, ještě nikdy jsem s ní nekuchtila. Takže premiéra.
Recept množstvím vyjde na 4 porce, já se chtěla rozdělit-pochlubit a tak jsou 2 cestovní v zavařovačkách. A 2 pro nás doma.
A protože se dezertik na neděli povedl, tak ho posílám dál:
 
Suroviny:
Šlehačka 200 ml
Plnotučné mléko 200 ml
Vanilkový cukr 2-3 polévkové lžíce
Plátková želatina 3 plátky
Špetku soli
Ovoce na ozdobení

Začněte tím, že si na 5-10 minut namočíte 3 plátky želatiny. 
Mezitím si krásně nachystáte všechny ingredience a mističky.
Potom dejte vařit mléko a smetanu, s cukrem a špetkou soli. Míchejte... Pokud se mléko vaří stáhněte teplotu a přidejte malinko vyždímanou želatinu do hrnce a míchejte a asi 1 minutu vydržte, ale už nevařit!
A teď už vlít do připravených misek a HOTOVO! Teda ne! Musíme nechat v ledničce do druhého dne, až nám zželatinovatí:)
Tak se nebojte a vyzkoušejte a možná vám Panna Cotta zachutná.
     
Druhý den:
   
Tak mějte krásnou sladkou neděli!
Radana

pondělí 13. února 2017

チェコとチェルト Čekotto Čert / バレンタインデー Den Valentýn

バレンタインデー。
私はラダナからチョコレートのプレゼントをウキウキして待っていた。
でも、そんな気配はこれっぽっちもなかった。どうして? いや、むしろ…。
ちょっと前の日本では、1年のうちにたった1日だけ女の子が男の子に好きだと言う気持ちを打ち明けることができる日、それがバレンタインデーだった。昔の慣習では、一般的に女の子から男の子に打ち明けることはご法度だったから。
もっとも、最近では気弱な男が増えて男から告白するということも怪しくなっているようであるし、携帯やSNSの発達によって随分とその辺りも様変わりしているように感じる。

Já čekat čokoládový dárek od Radanko.
Ale nic nebylo. proč???  Několik let spátky, den Valentýn je jediní den co holka nebo žena můzu přiznat svoj láska do kluk nebo muž. Minulý Japonský konvence je normalní nedělám.
Ale v poslední době, muž nic neřek do žena protože bojim. 
A vyměnit situace od mobil a socialní sítě a tak dál....má lechký komunikace.




どちらにしろ、バレンタインデーが近づくと、いろんなお店が特別なチョコレートを売るための飾り付けで日本の街角は赤とピンク色に染まる。どういうわけか(というか、コマーシャライズにのせられて)、その日にはそういったチョコレートと共に意中の人に告白をするという習わしになってしまった。オリジナルのチョコレートを作ったりする人もいる。
Před Valentýn v Japonsko, město se barví červená a růžová, protože obchod chči prodat specialná valentýnová čokoláda. Ano to je reklama a obchod... Ale tento den zvyk je holka přiznat kluk s čokolada má. Někdo vyrobit original čokolada doma...




だから、その日が近づくと、男も女もなんだかそわそわする。誰が誰に告白するのか…。
そう、まさかのカップルができたりしたのだ。

Ješte, lidi nejsou v klidu, protože přemejšlem, kdo bude kdo....
Ano, někde budu nečekaná dvojice.




ところが、1ヶ月後の3月14日はホワイトデーというのがいつのまにかできた。(これもコマーシャライズの賜物だろうが)それは、バレンタインデーにチョコレートをもらった男が、その子に気があれば、マシュマロやクッキー、あるいはホワイトチョコレートでお返しをするというものだ。だから、今度は街が青と白くなる。
A potom začal White-day. 14.březen. To je sance pro kluk který dostal valentýn čokoláda. Kdyby on mám zájem, spátky pro ona sušenka nebo bílý čokoláda.
Ano samozřejmě město bude pro změnu bílý a modrý...




しかし、ヨーロッパはそんな風習はなく、バレンタインデーは恋人の日。
だから、ジェントルマンは花とチョコレートなりプレゼントを自分の愛する人に感謝を込めて用意する。
もちろん、私も私たち2人のために。
Ale v Evropa je jiný. Den Valentýn je Milovníci den.
Ano džentlman připraven kitka a čokoláda pro svoj láska s díky.
Samožejmne já taky na moje Radanko.








pátek 10. února 2017

Japonsko. Co nikdy raději nedělejte.


Miluju Mahito a tak miluju i Japonsko.
Má to jako všechno obvykle nějaká ALE.
Japonsko je od nás daleko, je to vzdálená země a nejen na kilometry. Je to jiný svět. 
Buď Japonsko milujete nebo nenávidíte.
Mahito se často nad mým chováním s údivem pozastaví a utrousí. " Ty jsi úplná Japonka!"
A má pravdu, sama se divím, že já jsem víc japonská než můj japonský muž. A já se směju, že mám pocit, že jsem v nějakém minulém životě musela být Japonkou.
A tak mě napadá, že Japonci mají pár odlišností v chování, na které se tam velmi hledí a v Japonsku je nepromíjí a neomluví vás ani to, že jste přece gádžin-cizinec. To už je samo o sobě vroubek, tak se snažte chovat jako Japonec:)
 
Co v Japonsku v žádném připadě nedělejte nebo dělejte:

1/ Smrkání
Nesmrkejte na veřejnosti
Všichni Japonci popotahují a to je ok, ale vytáhnete nedejbože starej dobrej hadrovej kapesník a fůůuj to je něco hodně pobuřujícího. To je prostě tabu. Japonce smrkat neuvidíte.
Smrká se skrytě, asi si odskočí na toaletu a tam si uleví. 
 

2/ Zouvání
Doma se vždy hned za dveřmi zujte.
Budou mít pro vás nachystané pantofle, ale nevadí, pokud budete bosí. Pro mne je právě pujčování trepek nepříjemná záležitost.
Také v restauracích v tradičním stylu, kde se sedí na zemi vás čeká zouvání. Což je pro dámy občas v zimě, kdy se musí soukat z a do vysokých úzkých kozaček dost fuška. No, ale to nezměníme.


3/ Stolování
To je kapitola velmi obsáhlá...tak jen naťuknu.
Japonci neradi jí rukama, haši neboli hůlky používají nejraději a skoro pořád. Ale třeba suši se může konzumovat i rukou. SUPER.
Haši nikdy nezapichujte do rýže, berte si na svůj talířek nebo misku jen tolik, kolik sníte. Není slušné nechávat ani zrnko rýže.
Nedávejte spropitné. Nikde nikdy.


 

4/ Mobil

Všude v metru a dalších veřejných dopravních prostředcích se vyvarujte telefonání.
Japonci milují cedule se zákazy a přeškrtnutý mobil na vás bude útočit na každém veřejném místě.
Já jsem jednou nastoupila do busíku a jela směr Shibuya, chtěla jsem si zkrátit cestu a vytáhla mobil, že si prohlédnu právě nafocené fotky....Ale v sekundě na mne vystartovala paní spolucestující, zkusila jsem se ohradit, že netelefonuju ale prohlížím si fotky, neuspěla jsem. Byla úplně zlostí bez sebe.To nebyl moc fajn pocit.
Přišlo mi to jenom nefér, protože když jsem se potom zaměřila na to, zda opravdu nikdo nekouká do mobilu, tak samozřejmě ano, japonci v tom samém autobusu do telefonu koukali, ale to nevadilo.
 


5/ Kola
Japonci se od malička přesunují po městě nejraději na kole. Ale pozor, nejezdí se moc po silnici, ale na chodníku. Chodci a cyklisti se proplétají tak mistrně, že já jen žasnu, že se to obejde bez nehod. Mě se osvědčuje systém, neuskakovat ale jít rovně, oni vás bravurně objedou...snad. Je to vcelku adrenalin. Navíc se na silnici jezdí vpravo, tak to je také nezvyk například při přecházení.
 


Mějte se moc hezky, ať jste kdekoliv a nebojte, pravidla jsou proto, aby se porušovala. A nebo moje častá větička, kterou používám v Japonsku: "Já nevím?!?"
Ale co na to Mahito? A to ještě neví, že až dnes přiletí z Říma, tak bude připálený tradiční guláš!

 


pondělí 6. února 2017

Liberecká zima-boty


Jaká je v Liberci zima?  "Vy se máte, to musí být jako v pohádce."
Takhle to často slýchám od svých velkoměstských známých. 
Ano, pár dní je ten sníh skutečně nádherný, ale pak přijedou technický služby se solí a je to pohroma. A navíc pokud chodíte rádi a hodně pěšky, tak je to občas dost o hubu a o boty určitě.
Ráda se halím do milosrdných oversize kabátů, nasadím kulicha a rukavice a nemusím nic řešit... ale už se začínám opravdu těšit na jaro.

Základ zimy v Liberci jsou teda určitě dobrý boty a potom také péče o ně.
Já nedám už dlouhá léta, nebo zimy dopustit na černý Timberlandy. Dokonce už mám druhý úplně stejný. A tyhle mám už třetí zimu. Kupuju si je ve slevách vždy na jaře. To stojí o 50% méně. A to je good price:)
Jsou kožený, a tak musím denně bojovat s prosolenýma mapama, tak dokola čistím a krémuju. 
Vy, kdo mě znáte, víte, že ke mně podpatky tak nějak patří... Ale v zimě si je užívám jen v divadle nebo na plese.
A když je opravdu nejhůř a venku je to příšerné skupenství směs soli a vody, tak se osvědčí jedině holiny, ale pozor! Nesmí mít klouzací podrážku...
A teď už k novince v mém botníku: zlákaly mě také australský UGGečka, ale ne ty válenky, těm zatím odolovám... Ale mokasíny bačkůrky. No, ale zatím jsem je teda ještě nikde venku neměla, protože to by byl jejich definitivní konec:))) 
Takže čekáme na jaro.... 

 
 
 
 
 
 Vaše jaro vyhlížející Radana

「チーン!」Či~n!

  日本に来るとまず最初に購入するものがある。 それは小さな電気の箱。トースターである。 1 日のスタートに欠かせない朝食のパンを焼く機械である。 Kdyby v Japonsko, první co koupit je jeden malý elektrický krabičk...