1.jarní den v Tokyu jsem ještě nikdy zatím neprožila.
A tak jsem se dozvěděla, že v Japonsku je tento den i státním svátkem.
Japonci si musí udělat čas, aby se mohli pokochat krásou jara. To jsou celí oni: poetičtí a citoví. Tahle jejich povahová stránka mě vždy překvapí. Dokáží se opravdu rozplakat nad krásou rozkvetlé květinky a na druhou stranu si neumí vyznat lásku...dokáží se obětovat pro firmu, rodinu nebo vlast. Teda ne snad všichni, ale tak když je hodíme do jednoho pytle, tak takových je většina. Ale časy se mění..
My jsme s Mahito příchod jara oslavili spolu o den dříve, když měl Mahito volné odpoledne. Tedy v neděli:
Vyjeli jsme do 41. patra hotelu ParkHyattTokyo do restaurace Peak Lounge, kde jsme si vychutnali pohled na celé Tokyo a odpolední čaj. Měli jsme i štěstí a zastihli "našeho" číšníka, který už je náš známý a vždy na něj pamatujeme s malou Becherovkou, kterou má prý moc rád, a pije ji prý jako koktejl! Budu se ho muset příště zeptat na recept...
A hurá konečně jsem si koupila v mém oblíbeném sekáči Komehyo sukničku přímo jarní a musím se pochlubit, že mi ji zatím už 2 prodavačky a jedna slečna v kavárně pochválily!
Horší je, že jsem zjistila, že tu nemám opravdu nic na sebe a tak budu muset trochu doplnit mezery
A druhé "hurá": dostala jsem kytku! Sice jsem ji skoro nejdříve Mahitovi omlátila o hlavu. Chudák kytka, že jo... Mahito mě potěšil květinkou jako na pohřeb v sudém počtu. On si vedl svou, že takhle to prodávají už a že tady to nic takového neznamená a já se zlobila, že to u nás je jedině na hřbitov... A že je hroznej, že to přece musí vědět...No, málem to vypadalo, že se strhne hodně velká hádka, ale nakonec jsem si řekla, že jsem opravdu nemožná a Mahito mi chtěl udělat radost a tak to všechno dobře dopadlo.
Užívejte si každý jarní den a vykašlete se na prkotiny, které nejsou důležité! Důležitá je láska. Anebo milý úsměv.
Radana
