Hrozně moc mi chybí a to, že tady není s náma nikdy nepřebolí. Dnes by měl 80. narozeniny, a bohužel zemřel vloni 8. 5. Bojoval, ale nakonec to vzdal.
Když vám odejde někdo milovaný, je to skoro jako konec světa. chcete se na všechno vykašlat,
ale nemůžete, protože život je krásný. A já si často připomínám, že děda žije v každé mojí a Ondrový a Naominčině buňce, a tak je tady přeci pořád s námi.
Jen mi tak moc chybí naše hovory, vždycky tu pro mě byl a pomohl svým laskavým slovem a pohlazením.
Po jeho odchodu jsem Mahitovi s brekem řekla:
"Já už ted tady nikoho nemám!" A Mahito mi odpověděl: "Ale máš přeci mne!" Ale to nestačí....a bulela jsem dál. Chci dědu.
Míla miloval život, byl společenský a oblíbený šoumen, i když trpěl depresemi a pochybnostmi, což málokdo věděl.
Miloval svoji ženu Evu, potom dceru Radanku, a potom vnuka Ondru a vnučku Naomi. Rodina pro něho znamenala všechno. A nikdy by se na ni nevykašlal.
Taky měl rád svoji práci v Bytexu, kde byl textilním inženýrem. A zůstal tam od skončení vysoké školy až do zrušení podniku.
Na vysoké škole skákal na lyžích. Lyžoval celý život a nejvíce si zamiloval svoje Krkonoše, kam se stále vracel.
Byl za námi na návštěvě Japonska v roce 1999.
Dědo, posílám pusu a pivo.
Mám tě ráda.
