Česko-japonská recyklace

Prestože je naše bydlení dočasné, v japonsku se takovému krátkodobému pronájmu říká weekly maison, tak mi to nedá a vylepšuji a dekoruji...ladím alespon detaily.
Koupila jsem pár drobností, hezké skleničky, hrnečky, koupelnový kobereček.

Ale zase většinu věcí tu budu muset nechat, takže se snažím o výhodné nákupy. Bleší trhy jsou zaměřené převážně na skorostatožitnosti, hračky a oblečení. Ale na konci minulého pobytu jsem objevila zajímavý krámek. No, spíš obchod. Jmenuje se příhodně Recycle Garden.
A věděla jsem, že se vrátím...

Obchod má 2 patra a prodáva se zde snad všeho. Trochu mi to připomíná postavu, kterou hrál Jaromír Hanzlík, Slavnosti sněženek.
Pořídit se dá vše možné. Od kol, ledniček, praček, počitačových her až po nové věci, pravděpodobně ze zrušených obchodů, které by jinak skončily na skládce.Takže ideální šance pro mě...hned bych si koupila třeba kolo! Ale ptotože se v Japonsku jezdí vlevo, tak mi to přijde hrozně nebezpečné, i když přecházím silnici, tak koukám na špatnou stranu.

No, náš apartmán je vybaven vším, třeba i rajskůkrem, to je takový hrnec podobný fritovacímu hrnci, ale vaří se v něm rýže. A ten jsme tedy nikdy ani nevytáhli ze skříňky. 

Naopak postrádáme takovou malou troubu na ranní toustíky. My ji říkáme "Čín",protože, když je toust teplý, tak trouba cinkne, a to je japonsky "čin".

Protože pro nás je snídaně základ, tak první co prostě jdeme dokoupit je tahle trouba, rok co rok.
Ale ty toustíky jsou potom mňam!

A můj požadavek je ryze ženský, chybí mi tady zrcadlo. Takže to jsme taky koupily, ale tentokrát na mě čekalo v Recyclu. Sice se mi moc nelíbilo, ale stálo jako 2 kafe (200kč), takže bylo rozhodnuto. Bereme. A dál se uvidí..

  
A už je doma. No, není to tak hrozný... To zrcadlo myslím!

Ale když jsem uviděla v papírnictví lepící pásku, tak mě popadl záchvat tvořivého nadšení.

 

   

Mám radost, že se to vcelku povedlo. Doma bych to sice určitě natřela na moji milovanou bílou, ale tady jsem se musela krapítek přizpůsobit.

Co říkáte?
Dnes je neděle, tak to byl tradiční Receptář nápadů.

Svátek Tanabata

Dnes je datum 7.7.
Máme štěstí, na tento den připadá jeden z mnoha svátku v Japonsku. A právě ten dnešní je krásný, romantický, zamilovaný, ale smutný.

TANABATA. Překládá se jako Svátek nebeských milenců nebo Festival hvězd.

Podle legendy, která má kořeny sice v Číně. Ale okolo 8 století se dostala do Japonska. Pověst, jak už to bývá, má mnoho podob...a různí se. 

Podle té nejtradičnější se dnes v noci setkají na jedinou noc odloučení milenci. 

Symbolizují je na nebi hvězdy Altair a Vega. Které se opravdu 7.7 setkávají, jinak jsou rozdělené mléčnou dráhou.

Japonci se s dětinskou radostí jako na každé jiné svátky pečlivě připravují. Už malé holčičky až po dospělé ženy oblékají letní kimona JUKATY.
Muži se jistě těší na speciální studené nudle SOMEN.
Pro obchody je to samozřejmě také ideální příležitost, a tak tanabata výzdobu vidíme doslova na každém kroku...

Dobrá zpráva je, že podle zvyků, který je součástí Tanabata, lidé píší svá přání na podlouhlé lístečky takzvané TANZAKU, kterými potom ozdobí větvičky bambusu. Přání by měla být určena pro někoho druhého, ne pro sebe. Lidé prý často přejí legendárním milencům, aby se jejich letošní setkání povedlo.
 

 

 

 

 
Opět jsem narazila na poznání, že Japonci milují tragické příběhy, podle všeho je naplňují víc než ty šťastné, no, jsou povahově trochu víc masochisti! 

My s Mahito ale máme důvod k úsměvu, protože jsme spolu.
Radana a Mahito

Cvičeníčko v japonském rytmě

Tak tohle bychom u nás potřebovali!

Pár kroků od nášeho bydlení  je rozlehlý Shinjuku Central Park, má rozlohu necelý jeden kilometr čtvereční, a pořád tady něco objevuju...

Na bleší trh jsem vás už vzala utrácet! 

Tak dnes uděláme něco pro své tělo. A peníze mimořádně potřebovat nebudeme.

Stačí si jenom přivstat! 

Už okolo šesté se park zaplňují cvičenci.

Většinou mají podobné bílé oblečení. A většinou jsou v důchodovém věku. Někteří přijíždějí na kolech, jiní si to rázují pěšky.

Někdo cvičí raději v povzdálí, někdo je družný a cvičí v centrální skupince.

Na schodech předvičují ti nejlepší.

Ke cvičení mají zapnutý magnetofon a cvičí svou půlhodinovou sestavu. Cviky jsou zaměřeny hlavněna protahování a dýchání. A komu to nestačí nebo chce něco jinak zaměřeného, tak se zapojí do taichi, které následuje po ranní rozcvičce.

 

     

 

No, a kdyby vám bylo bližší, věkově i stylově, třeba skejtování. Tak nedělní odpoledne se můžete přidat a trénovat se skejťáky, kteří zaplnili stejný plácek. 

Náš apartmán v obrazech

V Tokyu vlastní byt nemáme. I když bych si ho moc přála. Ale protože tu jsme tak 4 měsíce v roce, tak je pro nás po všech stránkách výhodnější pouze pronájem. Třeba jednou se mi u i tenhle sen splní.

Zatím si pokaždé pronajmeme byt v Nishi-Shinjuku v budově Arm's. Budova má 5 poschodí a pavlač jak na starým Žižkově. Když tu navečer zapadá slunce, tak tu ráda sedávám.

Velikost je 2kk a balkón. Není to žádný luxus. Ale apartmány  jsou čisté a tohle místo je ideální!

Zamilovala jsem si to tady hned napoprvé. Jsem tu jednoduše ráda. Ani nevím proč. Když jsme tady byli před 3 roky poprvé, byla tady Naomi dřív než já a když přiletěla domů a já se balila, tak mi řekla: "Jak tě znám, tak to se ti líbit nebude." A líbí.

Je tady základní vybavení: lednička, pračka, televize, postel, stůl, židle, klimatizace a vybavení kuchyně, vysavač...

Co tu chybí? Mahitovi taková trouba na opíkáni chleba  a mě zrcadlo. Troubu jsme už koupili a zrcadlo taky!

No, už asi víc popisovat nebudu....

Pojďte dál, se podívat, jak to u nás doma na 2,5 měsíce vypadá.

Z balkónu koukáme na luxusní hotel Park Hyatt Tokyo.  

 

 

           
Stav ledničky je ok! Takže klídek.

A já se naučila, že nic není tak hrozné jak to na 1. pohled může vypadat...