Japonsko. Co nikdy raději nedělejte.

Miluju Mahito a tak miluju i Japonsko.

Má to jako všechno obvykle nějaká ALE.

Japonsko je od nás daleko, je to vzdálená země a nejen na kilometry. Je to jiný svět. 

Buď Japonsko milujete nebo nenávidíte.

Mahito se často nad mým chováním s údivem pozastaví a utrousí. " Ty jsi úplná Japonka!"

A má pravdu, sama se divím, že já jsem víc japonská než můj japonský muž. A já se směju, že mám pocit, že jsem v nějakém minulém životě musela být Japonkou.

A tak mě napadá, že Japonci mají pár odlišností v chování, na které se tam velmi hledí a v Japonsku je nepromíjí a neomluví vás ani to, že jste přece gádžin-cizinec. To už je samo o sobě vroubek, tak se snažte chovat jako Japonec:)

 

Co v Japonsku v žádném připadě nedělejte nebo dělejte:

1/ Smrkání
Nesmrkejte na veřejnosti

Všichni Japonci popotahují a to je ok, ale vytáhnete nedejbože starej dobrej hadrovej kapesník a fůůuj to je něco hodně pobuřujícího. To je prostě tabu. Japonce smrkat neuvidíte.

Smrká se skrytě, asi si odskočí na toaletu a tam si uleví. 

 

2/ Zouvání

Doma se vždy hned za dveřmi zujte.

Budou mít pro vás nachystané pantofle, ale nevadí, pokud budete bosí. Pro mne je právě pujčování trepek nepříjemná záležitost.

Také v restauracích v tradičním stylu, kde se sedí na zemi vás čeká zouvání. Což je pro dámy občas v zimě, kdy se musí soukat z a do vysokých úzkých kozaček dost fuška. No, ale to nezměníme.


3/ Stolování
To je kapitola velmi obsáhlá...tak jen naťuknu.
Japonci neradi jí rukama, haši neboli hůlky používají nejraději a skoro pořád. Ale třeba suši se může konzumovat i rukou. SUPER.
Haši nikdy nezapichujte do rýže, berte si na svůj talířek nebo misku jen tolik, kolik sníte. Není slušné nechávat ani zrnko rýže.
Nedávejte spropitné. Nikde nikdy.

 

4/ Mobil

Všude v metru a dalších veřejných dopravních prostředcích se vyvarujte telefonání.

Japonci milují cedule se zákazy a přeškrtnutý mobil na vás bude útočit na každém veřejném místě.
Já jsem jednou nastoupila do busíku a jela směr Shibuya, chtěla jsem si zkrátit cestu a vytáhla mobil, že si prohlédnu právě nafocené fotky....Ale v sekundě na mne vystartovala paní spolucestující, zkusila jsem se ohradit, že netelefonuju ale prohlížím si fotky, neuspěla jsem. Byla úplně zlostí bez sebe.To nebyl moc fajn pocit.
Přišlo mi to jenom nefér, protože když jsem se potom zaměřila na to, zda opravdu nikdo nekouká do mobilu, tak samozřejmě ano, japonci v tom samém autobusu do telefonu koukali, ale to nevadilo.
 


5/ Kola
Japonci se od malička přesunují po městě nejraději na kole. Ale pozor, nejezdí se moc po silnici, ale na chodníku. Chodci a cyklisti se proplétají tak mistrně, že já jen žasnu, že se to obejde bez nehod. Mě se osvědčuje systém, neuskakovat ale jít rovně, oni vás bravurně objedou...snad. Je to vcelku adrenalin. Navíc se na silnici jezdí vpravo, tak to je také nezvyk například při přecházení.
 

Mějte se moc hezky, ať jste kdekoliv a nebojte, pravidla jsou proto, aby se porušovala. A nebo moje častá větička, kterou používám v Japonsku: "Já nevím?!?"

Ale co na to Mahito? A to ještě neví, že až dnes přiletí z Říma, tak bude připálený tradiční guláš!