neděle 31. května 2015

Jdeme do parku

Japonské parky žijí naplno!
Přímo v nich pulsuje život a zábava. Tahle veřejná prostranství tu lidé umí využít po všech stránkách a ve svůj prospěch. Nikdo není ochuzen. 
Ráno se zde scházejí na kus řeči a cvičení senioři, v pracovní dny jsou lavičky obsazené úředníky z okolí, kteří si vychutnávají koupený obídek v krabičce obento. Vedle pospává bezdomovec.
Vypadá to tak samozřejmé! Nikdo nikoho neobtěžuje, každý si hledí svého. 
O víkendu zase propukne kulturní program nebo aspoň obyčejný bleší trh. Nebo obojí dohromady. Stánky s jídlem, pivem..balónky pro děti.
Chcete zábavu, klid, nákupy, cvičení nebo posvačit? Nemáte nic v plánu? Jděte prostě jenom do "obyčejného"parku...a poznáte tu, že život je krásný, když ho obyčejně žijete a radujete se z drobností!

Já beru knížku a jdu. Tak zatím;)





pátek 29. května 2015

Záplava květin

Další obchůdek, který nikdy nedokážu minout bez pozastavení nikde na světě, je voňavé květinářtví.
A tady v Japonsku jsou záplavy květinářtví a květin všude okolo. Vlastně téměř na každém rohu.
Japonci květiny milují a kupují. Potřebují je mít okolo sebe! 
Tradičně se rozplývají nad pomíjivou krásou sakurových květů v dubnu, celoročně se zabývají uměním aranžování řezaných květin, ikebanou a pečlivě hýčkají roztodivné mini zahrádky.
Ale zatím jsem v květinářství nepotkala žádného muže! Mahito, budeš to muset zachránit:)
Radana




úterý 26. května 2015

Voňavá kávička

Jsem jednoznačná milovnice kávy. Káva pro mě znamená synonimum pro příjemný okamžik.
Svůj denní šálek kávy si ráda vychutnám sama doma nebo v přijemné společnosti. 
Nejlépe okolo třetí hodiny.
V Liberci mám svoji kavárničku Bez konceptu. Když jsem v Liberci, tak tam vždycky zavítám.
Kávu si dávám nejvíce ve formě espressa. A s hnědým cukříkem. Kávy typu ice a latte a jiné speciality nemusím. Občas si osladím život nějakým dortíkem. Ale to není moc často.
Většinou si dortíky mlsně prohlídnu a to mi musí stačit:) 
Ale tady v Tokyu ty dortíky jsou úžasný. To se nedá moc odolat! 
Možná jediný odrazujíci faktor je cena. Od 400¥ výše, což je  v průměru okolo naší stovky.
Ale když ty dortíky vypadají tak krásně! A jsou fakt móóóc dobré. 
Mají ještě jednu výhodu: jsou malinké. Takže nehrozí, že po jednom dortíku přiberete. 
Končím a jdu na voňavoučké kafčo.

pátek 22. května 2015

Trošku ošuntělý hotýlek

Náš pobyt v Sendai nám byl oznámen až po příletu. Mimo plán. Ale co, utěšovala jsem se, aspoň poznám nová místa.
Sendai bych jinak možná nikdy nenavštívila. Trochu smutná jsem opouštěla náš byteček v Shinjuku. Na měsíc a půl.
Hotel Green Line, kde nás a ostatní Mahitovi kolegy produkce ubytovala, je hotel tříhvězdičkový. Takzvaně bussineshotel. Nachází se ve výhodné poloze, asi 5 minut chůze od radnice, obchodní třídy a restaurací a nočnich klubů.
Hotel není luxusní, není ani špinavý, ale je to hotel Ošuntělý. 
I když Naomi mi říká, že bych si měla dát pár nocí  trénink u nich na intru a hned bych i ten nejlůznější pokoj viděla jako útulný pokojík. To je fakt, že jsem rozmazlená a zvyklá na luxus.
Máme pokoj ve 3 patře a to přímo nad čtyřproudovou magistrálou. Takže otevřít si okno nepřichází v úvahu ani v noci. Jinak hrozí zalknutí vyfukovými splodinami.
Koupelnička a záchod v jednom je účelná. Teplá voda teče. Záchod splachuje. Teda ok.
Postel je obří. Skříň na oblečení zde není. Musíte si vystačit s věšákem. 
Stolek s židlí,  ktetou jsem očalounila županem, protože bych si na ni jinak nesedla. A gaučík a koberec bych nejraději vyhodila. 
No, cestování není pokaždé luxus a skvělé zážitky. Je to jako v životě. Je to pokaždý jiný. Ale bavilo by vás žít pořád stejně?


「チーン!」Či~n!

  日本に来るとまず最初に購入するものがある。 それは小さな電気の箱。トースターである。 1 日のスタートに欠かせない朝食のパンを焼く機械である。 Kdyby v Japonsko, první co koupit je jeden malý elektrický krabičk...