středa 22. března 2017

Jaro v Tokyu


1.jarní den v Tokyu jsem ještě nikdy zatím neprožila.
A tak jsem se dozvěděla, že v Japonsku je tento den i státním svátkem. 
Japonci si musí udělat čas, aby se mohli pokochat krásou jara. To jsou celí oni: poetičtí a citoví. Tahle jejich povahová stránka mě vždy překvapí. Dokáží se opravdu rozplakat nad krásou rozkvetlé květinky a na druhou stranu si neumí vyznat lásku...dokáží se obětovat pro firmu, rodinu nebo vlast. Teda ne snad všichni, ale tak když je hodíme do jednoho pytle, tak takových je většina. Ale časy se mění..
 


My jsme s Mahito příchod jara oslavili spolu o den dříve, když měl Mahito volné odpoledne. Tedy v neděli:
Vyjeli jsme do 41. patra hotelu ParkHyattTokyo do restaurace Peak Lounge, kde jsme si vychutnali pohled na celé Tokyo a odpolední čaj. Měli jsme i štěstí a zastihli "našeho" číšníka, který už je náš známý a vždy na něj pamatujeme s malou Becherovkou, kterou má prý moc rád, a pije ji prý jako koktejl! Budu se ho muset příště zeptat na recept...





A hurá konečně jsem si koupila v mém oblíbeném sekáči Komehyo sukničku přímo jarní a musím se pochlubit, že mi ji zatím už 2 prodavačky a jedna slečna v kavárně pochválily!

Horší je, že jsem zjistila, že tu nemám opravdu nic na sebe a tak budu muset trochu doplnit mezery
  
A druhé "hurá": dostala jsem kytku! Sice jsem ji skoro nejdříve Mahitovi omlátila o hlavu. Chudák kytka, že jo... Mahito mě potěšil květinkou jako na pohřeb v sudém počtu. On si vedl svou, že takhle to prodávají už a že tady to nic takového neznamená a já se zlobila, že to u nás je jedině na hřbitov... A že je hroznej, že to přece musí vědět...No, málem to vypadalo, že se strhne hodně velká hádka, ale nakonec jsem si řekla, že jsem opravdu nemožná a Mahito mi chtěl udělat radost a tak to všechno dobře dopadlo.

Užívejte si každý jarní den a vykašlete se na prkotiny, které nejsou důležité! Důležitá je láska. Anebo milý úsměv.
Radana

 

úterý 14. března 2017

Bydleníčko, bydlení


Naše bydlení v Tokyu je stále stejné, ale pokaždé jiné.
Jakto? Dům, ve kterém si pronajímáme byt na dobu, kdy jsme tady, je stejný, ale v jakém patře a bytě budeme, nevíme až do našeho příjezdu. 
Takový je systém. Bydlíme tady už po páté, ale pokaždé jinde. Jednou jsme dokonce byt měnili, protože byl cítit kouřem a byl v hrozném stavu....
 Minule jsme měli štěstí a měli byt v krásném stavu, asi po rekonstrukci. 
Tentokrát bydlíme ve 3. patře, tam, kde se větrá ta bílá peřina na balkóně. Na úvodní fotce.
No, musím se přiznat, že 1. den jsem se tady rozbrečelatrochu zoufalstvím, když jsem to viděla.... Proč? Postel pro jednoho, to už umím vyřešit-odsunu postel asi 30 centimetrů od zdi a tam přirazím kufry... Ale tahle postel nebyla zase standart, má uříznutý nožičky nebo co, takže jak teď...český hlava to vyřešila. Koupili se ve 100¥ obchodě polštáře a je to skoro ok.
Ale..... Nějak moje estetické cítění tady dostáva šok. Tak by se mi líbilo bydlet krásně.
V tuhle chvíli bych si přála mít peníze na byt, který by byl na hezkým místě, to tenhle je, ale aby byl i hezky zařízený.
Byt nám sice platí producent, ale toto je maximum, co mížou proplatit. Cena pronájmu na měsíc vychází na 40 tisíc korun.
Vybavení: pračka, lednička, dvouvařič, rýžovar, varná konev, vysavač, fén, tučníky, lůžkoviny, základní nádobí.
Potom ještě dokoupíme pro snídaně zapíkací troubu a stojací zrcadlo. Provedu pár malinkých vylepšení: koupím hrnečky a skleničky, poházím knížky, časopisy a už si trošku zvykám....zabydluju a značkuju....
Tak tady je vpravo vstup, hnědý dveře je wc, vlevo kuchyňský kout. 
Co na to říkáte? Já vím není to až tak hrozný, ale stejně můj sen je mít tady naše vlastní bydlení.....
A sny jsou fajn.
 

 

 
           
A navíc aktuální info: Mahito včera odletěl do Soulu na location hunting, kde se bude točit pár scén...
Tak mám čas pro pár nějaké nápady:)
A prosím pište, ať mi není tak úplně smutno.
Radana

středa 8. března 2017

Moje vlasy a moje péče


Jak si hýčkám vlasy tady v Tokyu?
Nijak hůř ani líp jako doma. Jen těch různých lahviček a olejíčků a gumiček tu mám minimum.
Ale zato ty THE BEST PRODUCTS!
A protože se mě dost ptáte, kam chodím na vlasy a jak se o ně mezi návštěvou kadeřnictví starám, tak tady je článek o vlasech.
Bohužel jsem stále nenašla kadeřnici, se kterou bych byla spokojená. Už, už jsem si myslela, že ji mám, ale zase nic...
Asi jsem hrozně náročná zákaznice a hlavně mě to není vůbec příjemný. Takže se o svoje vlasy starám sama, barvím se s Mahitovou pomocí a konečky mi stříhá taky Mahito. Protože se odbarvuji a často nestříhám ani ty konečky, který by to potřebovaly, 
tak mám vlasy hodně suché. Proto miluju různé olejíky a fluidy a masky. Ty jsou nutností. 
Dlouhé roky jsem věrná značce Goldwell. Mám ráda všechny jejich produkty, ale bez fluidu Kerasilk Control se opravdu neobejdu. Krásně vlasy vyživý a jsou hebké jako hedvábí.
Občas se vyjímečně rozmazlím luxusní Kerastase nebo Alternou.

Tentokrát jsem si s sebou do Japonska vzala celou sadu Schwarzkopf pro blonďatý vlasy, která je moc dobrá.
 
Jinak na jaře, kdy mi padají vlasy, používám vlasový aktivátor Reghaar, který koupíte v Dm nebo Tetě za cenu okolo 100 kč. A je taky moc účinný.
Doporučuju!

Také jsem se zlákala na nákup zázračného Olaplexu, který jsem stihla aplikovat jen jednou doma a zatím mě ta zázračná lahvička 100 ml za 590 kč moc nepřesvědčila...budu zkoušet
 
Vlasy si myji tak 2x za týden. Potom je nechám prosušit v ručníku a čas využiju na masku na obličej:)
Potom už nechám vlasy úplně doschnout bez fénu, žehličky a kulmy. Vyjímečně vlasy dofoukám s kulatým kartáčem.
 
Mezi mytím někdy použiji suchý šampón. Mám ráda Batiste, pro jeho květinovou vůni.

Tak snad jsem na nic nezapomněla. Vlasy mám umyté, usušené, lesklé..
Včera jsem Mahitovi dokoupila pánský šampon ozdravný pro mastné vlasy, který krásně voní po mátě. A to mi bude připomínat moji bylinkovou zahradu u našeho domečku. Ale zatím zdravím z japonské koupelny. Radana
 

neděle 5. března 2017

Dlouhý let do Tokya

Moc a moc vás všechny zdravíme z Tokya. Cesta proběhla v pohodě a my už jsme vybalení a ubytovaní.
A odpočinutí. Žádný jet lag.
Mahito ode dneška dokonce pracuje.
Ale vrátím se zpět, kdy jsme odlétali. To byl čtvrtek ráno.
Letenky jsme si objednali s Finnair, a díky tomu, že Mahito točí pro Tv WowWow a producent platí naše letenky, tak jsme si mohli užít let v bussines třídě.
Cesta z Liberce Cesta do Tokya má celkem 4 etapy:
 
1/ Liberec-Praha 2 hodiny
Ráno nás doma vzbudil budík v 5:00 hodin. V klidu jsme se nasnídali a v 7:00 již stálo nablýskané auto Škoda Octávia a řidič pana Kněžourka naložil kufry a hurá na letiště. Normálně jsme na letišti za hodinu a půl, ale tentokrát to trvalo díky ranní špičce v Praze o hodinu déle. A také řidič zvolil trasu přes Barrandovský most, který je skoro pořád ucpaný. Moje naučená a osvědčená cesta na letiště je přes centrum. 
No, ale  v pohodě, měli jsme antistres rezervu. 
Na letištětě Vávlava Havla jsme přijeli tedy přesně 2 hodiny před odletem do Helsinek a tradá do salonku. Další výhoda bussines letenky. Finnair má na terminálu 2 salónek Menzis. Zde jsme si vydechli a už bez našich 3 obřích kufrů jsme si dali v klidu kávu. Salónek nabízí dále alkoholické nápoje a pár sladkostí. Velký výběr občerstvení zde bohužel nečekejte. Ale je tu větší komfort než čekaní v letištní hale. A nákupy na letišti mi nicmoc neříkají. Ráda cestuji bez příručních zavazadel. Naprosto mi stačí moje velká kabelka Goyard a malá Chanelka.
Doklady, peněženka, mobil, toaletní potřeby a časopis.
Oblečení musí být pohodlné, takže legíny, triko, svetr. 

  

2/Praha-Helsinky 2 hodiny
Z Prahy se přímo do Tokya nedostanete. Vždy je nutný přestup. My máme oblíbenou trasu přes Helsinky. Let do Helsinek z Prahy trvá 2 hodiny a utekl rychle.
Přestup v Helsinkách znamená projít opět pasovou kontrolou, trochu se protáhnout po letišti a nakonec si dát malé občerstvení v salonku, který je větší a má i větší výběr.
 
 
 
    
 3/ Helsinky-Tokyo Narita 10 hodin
Trvá dlouhooooó 10 hodin. Takže napapat. Vyčistit zuby, umýt a zalehnout. Pokud budete mít štěstí jako my a vzbudí vás letuška 2 hodiny před přistáním, nasnídáte se, trochu upravíte a radujete se, že tu nejdelší etapu máte za sebou.
Ještě si neodpustím malou poznámku. Čím je rozdílný let v ekonomické a bussines třídě? Hlavně v ceně. Pokud si koupíte letenku v ekonomické třídě platíte okolo 17 tisíc. V bussines třídě si za větší komfort sáhnete hlouběji do kapsy, cena 56 tisíc. 
Jídlo je skoro stejné, pouze máte více místa na nohy,  ale zase sedačky jsou od sebe oddělené masivním opěradlem a tak se nemůžete tulit. Takže nevím nevím... 

 
  
4/ Tokyo letiště Narita-Tokyo Shinjuku 2 hodiny
Poslední etapa je moje nejoblíbenější. Jakmile projdeme důkladnou pasovou kontrolou, posbíráme naše kufry, tak si jdeme koupit jízdenku k přepážce firmy Aeroport Limousine bus. Musíme počkat asi půl hodinky a tak si dáváme panáka vitamínového bumbání!
Pohodlný oranžový autobus, který zastávku před příletovou halou vás doveze na většinu míst v Tokyu. My jedeme směr Shinjuku. A tam už jsme doma! Tedy na 2 měsíce.
Cesta komplet trvá 20 hodin. Takže unavený jsme. 
Mějte se krásně a já jdu na moje oblíbené pivo Asahi....
Na zdraví a zdravíme z Tokya.
Radana a Mahito